Zbraně jako takové jsou určitě skvělý prostředek jak se efektivně ubránit zdatnějšímu člověku, více útočníkům nebo útočníkovi se zbraní. Pochopitelně pokud je to možné, je nejlepší se do dané situace nedostat a vyhýbat se konfliktu jak jen to jde, třeba útěkem do bezpečí. Co je opravdu důležité, tak pokud jistou zbraň máme, je potřeba s ní umět zacházet, vědět co dokáže dělat, jednat v mezích zákona a hlavně být odhodlaný ji v nouzi použít. A pokud možno se na konkrétní zbraň nefixovat a použít ji za každou cenu, protože obrana pak může být zcela neefektivní a vše obrátit proti nám. Není vždy nutné zbraň použít.

Pokud zmíníme klasické sebeobranné prostředky (zbraně), tak sem můžeme určitě zařadit pepřový sprej, teleskop, kubotan a dalo by se říct i paralyzér, i když to je zbraň, která spíše straší svým jiskřivým zvukem než aby se s ní dalo zcela efektivně bránit.

Improvizované zbraně můžeme rozdělit do několika kategorií: úderové, bodné, řezné nebo bodnořezné, flexibilní a kombinované. Cílem těchto zbraní nemusí být vždy útočníka zcela zastavit od útoku, ale rozhodit jeho pozornost a poté utéct nebo bojovat. Mohou taktéž pomoci dostat se z různých úchopů za ruce, kolem těla apod., kdy správným zásahem útočník povolí a vytvoříme si tím prostor pro sebeobranu. Dokonce je možné některé využít k vymezení prostoru mezi útočníkem a obráncem nebo s nimi přímo blokovat útok. Nyní si několik z nich představíme.

Začneme zbraněmi úderovými. Úderové zbraně zesílí patřičný útok, díky čemuž se obrana může stát efektivnější, i když například bijeme do míst, kde to holou rukou nemusí bolet. Sem můžeme zařadit knihu, lahev, kabelku, mobil, boxer na ruku, popelník, židle, stolky, tyč, trubku, větev, boty s podpatkem, plechovku, kámen, deštník, svítilnu, srolovaný časopis a zkrátka věci, které jsou pevné a lze s nimi udeřit. Dále máme kategorii bodných, řezných nebo bodnořezných zbraní. Tento druh zbraní bývá velice efektivní a je zcela jedno, kam s nimi udeříme. Jen přeci vražená propiska do obličeje, do ruky, do nohy atp. udělá svoje. Sem tedy řadíme propisky (ideálně ty, které se nezlomí, ale i plastová může dobře alespoň jednorázově fungovat), klíče, prasklou lahev, rozříznutou plechovku, šroubovák, pilu, víčko od piva (lahvového, pro škrábání přes obličej), sekyru, pilník, hůl, žiletky, a tomu podobné věci. Flexibilní zbraně jsou zrovna ty věci, které dotyčného nemusí okamžitě zneškodnit, ale pouze rozhodit nebo upoutat jeho pozornost. Patří sem hlína, písek, tedy veškerý sypký materiál, který můžeme hodit proti obličeji útočníka, mince, oblečení – mikina, bunda, tričko, čepice (opět to může sloužit k upoutání pozornosti, případně lze oblečení omotat kolem ruky pro situaci, kdy se bráníme proti útočníkovi s nožem a nebo proti agresivnímu psovi, u kterého hrozí, že by nás pokousal), pásek od kalhot se sponou/přeskou, šátek, zabalený kus kamene, štěrku nebo kuličky z ložiska v šátku, lano/provaz, „opičí pěst“ (opletená kovová koule na řemínku), klíčenky a šňůrky na krk atd. Mezi poslední kombinované můžeme zařadit některé z již zmíněných. Kombinované zbraně jsou věci, které slouží k více způsobům útoku nebo obrany. Příkladem mohou být tyčovité předměty (bloky, údery, bodání), batohy a kabelky (bloky, údery, rozhození pozornosti), šátek s kamením (kombinace flexibilní věci s pevnou, slouží k úderům, ale taktéž k blokům, pokud je šátek pevný), zapálené cigarety (hození proti obličeji nebo popálení určité části), spreje (pepřové, ale i deodoranty, kdy z nouze se můžeme pokusit stříknout proti obličeji nebo se sprejem udeřit) a pochopitelně sem patří i kubotan, tedy zbraň bodná a úderová.

Zbraní na toto téma by se dalo vymyslet nesčetné množství a stále by to bylo málo. Lidé pro svoji obranu občas vyrobí cokoliv možné, jen aby jim to hlavně pomohlo se ubránit.

Věděli byste o dalších improvizovaných zbraní? Nosíte nějakou? Dejte nám vědět dole v komentářích a podělte se o své zkušenosti a znalosti. 🙂

Aby to bylo smysluplné, začneme od hlavy. Hlava samozřejmě slouží jako takový počítač, který všechno řídí, ale když s ní udeříte na správné místo, je to velice účinný nástroj. Úder vedeme čelem nebo temenem. Takový zásah hlavou na nos agresora může celý jeho plánovaný útok velice rychle ukončit a my máme čas na útěk do bezpečí. Dále se zaměříme na ruce. Ruce jsou opravdu mocným nástrojem, protože s nimi každý den vykonáváme různé druhy činností a jsou zkrátka zvyklé stále něco dělat. Slouží nám v podstatě ke všemu, co děláme. Od ustrojení, najezení a napití se, přes řízení vozidel, práci na počítači nebo telefonu, otevírání dveří, oken, až po případnou sebeobranu. Rukama se dá chytat, mačkat, páčit a udeřit mnoha způsoby. Řadíme sem (z těch základních úderů) úder dlaní, pěstí (klouby ukazováčku a prostředníčku), malíkovou hranou ruky a samotné prsty, například k úderu do očí. Posuneme-li se dál po ruce, tak je to úder loktem (horizontální, vertikální, diagonální, přímý, vpřed, stranou, vzad…) a na velice těsný kontakt i úder ramenem, kdy můžeme skončit v tzv. klinči, rameno bude blízko u obličeje agresora a pohybem celého těla udeříme ramenem.

To byla horní polovina těla, opravdu velmi zkráceně. Nyní si rozebereme možné údery/kopy nohama. Jelikož na nohách většina z nás tráví mnoho času, ať už k přesunu z místa A do místa B nebo k různým druhům sportovních činností, tak jsou nohy velice silné. Nohy jsou navíc delší než ruce a dosáhnou na velkou vzdálenost. Agresor se tedy k nám nemusí vůbec dostat na těsný kontakt, pokud zvládneme udržovat vzdálenost pomocí kopů, ideálně na citlivá místa na těle. Kop můžeme vést bříškem chodidla (velice bezpečný kop i pokud je člověk bez bot), nártem, patou a případně celým chodidlem na kop zvaný „pushkick“, kdy míříme na hruď nebo na hlavu, ale také na koleno. Ve východních stylech bojových umění a sportů využívají taktéž kop malíkovou hranou nohy. Pokud se přesuneme směrem výš, tak je to kop holení, kde to může být velice „oblíbený“ nízký kruhový kop zvaný „lowkick“. Poslední část těla, kterou sem zařadíme, je koleno. Kop kolenem například mezi nohy zná asi každý, a kdo ho někdy poznal osobně, ví, jak je účinný (i na ženy).

Jak již bylo řečeno dříve, je dobré řídit se jednoduchou pomůckou, tedy měkké části na tvrdé a tvrdé na měkké. Pokud se střetnou dvě tvrdé části, může se jedna z nich poškodit (třeba zrovna ta naše) a naopak, pokud se střetnou dvě měkké části, nemusí se stát vůbec nic, ani agresorovi. Ale pozor, je to pouze pomůcka do začátků, ne vždy to musí platit! Například u kopu kolenem do hlavy nebo u úderu dlaní do rozkroku. 😀

Nechtěl jsem tu zbytečně zdlouhavě a složitě popisovat další možné údery a kopy, protože by to bylo opravdu na dlouho, a ne všechny údery a kopy jsou použitelné pro sebeobranu. Všechny tyto a další údery a kopy probíráme na tréninku a většinou rozebíráme i do detailu. Každý cvičenec by měl vědět k čemu, kdy a jaký úder se používá a co může způsobit. Bez této znalosti by dotyčný neměl pokračovat ke složitějším technikám.

Z pohledu sebeobrany rozlišujeme několik míst, která je dobré zasahovat pro efektivní obranu v případě napadení. Pokud nás napadne dva metry vysoký a přes sto kilogramů těžký člověk a my ho budeme fackovat do ramen, tak se nám dotyčný spíš vysměje než abychom zastavili jeho útok a agresi. Zásah těchto míst by měl být rychlý, silný a se správným provedením. A pokud ne rychlý a silný, tak alespoň se správným provedením na správné místo. Jelikož těchto míst na těle je spousta, zmíníme si pouze ta nejdůležitější, případně nejznámější. Samozřejmě citlivá místa na těle probíráme na tréninku do detailu a obsáhleji. Některá místa nám dotyčného útočníka můžou velice rychle zastavit, jiná místa nám umožní útočníka tzv. „navolnit“, abychom například mohli uvolnit ruku ze sevření a lépe se bránit.

Pokud začneme od hlavy, tak jsou to primárně oči. Oči jsou náchylné na jakýkoliv drobný podnět, kde je nepříjemné i smítko prachu. Do očí můžeme píchnout a tlačit prsty, škrábat přes ně, případně zasáhnout úderem. Pokud nás například zalehne člověk važící přes sto kilo, který nás bude chtít ubít nebo znásilnit, a my budeme mít pouze volnou ruku u jeho obličeje, tak jediná možnost je zaútočit na oči. Dále je to nos, který se lépe láme při úderu ze strany (dlaní, kladivovým úderem, loktem, kolenem aj.). Při dobrém zásahu nosu slzí oči, spustí se krev a útočník se může cítit lehce dezorientovaný. Místem dalším jsou uši. Uši se dají trhat, kroutit, mačkat a případně se do nich dá udeřit dlaní. Pomocí úderu mohou prasknout bubínky a útočník může být malátný a chovat se pohybem, jako by byl opilý. Ohryzek je citlivý na jakékoliv údery pěstí, loktem, případně tzv. srpové údery atp. Pokud zmíníme „trojúhelník“ neboli solar plexus, tak je to místo výborné, kde jeho zásah může dostat do kolen téměř každého, ALE musí se správně a přesně zasáhnout. Místo je to malé a pokud má útočník na sobě více vrstev oblečení, tak je téměř nemožné se trefit.

Často mi někdo říká: „Ta vaše krav maga, vždyť vy se tam jen kopete mezi nohy!“, „Umíš taky trefit něco jiného než rozkrok?“ atp. Samozřejmě, že probíráme nejen kopy mezi nohy, ale taktéž i údery mezi nohy! A spoustu dalších technik… Kop/úder mezi nohy zkrátka funguje, a proto je v sebeobraně tak hojně využíván. Sebeobrana je bez pravidel a pokud kopem mezi nohy se mohu vyhnout konfliktu a útéct, tak je to místo velice důležité. V MMA kop mezi nohy znamená až 5 minut pauzy, kdy se bojovník musí vrátit zpět do zápasu, jinak rozhodčí ukončí zápas.

Z pohledu bojových umění jsou citlivá místa na dlouhodobé, někdy taktéž i několikaleté studium. Bývají nazývané „vitální body“ nebo „aktivní body“, v japonštině kyusho. Tyto vitální body bývají většinou v místech energetických drah těla. Zásahem těchto míst mohou nastat neurologické, plicní a srdeční šoky, proto není dobré tato místa zasahovat bez znalosti metod první pomoci v případě způsobení šoku. Znalost kyusho obsahuje nejenom zasahování těchto míst, ale taktéž nauku o energetických drahách, učení pěti prvků (země, kov, voda, dřevo, oheň) a vnitřní harmonizaci a léčbu těla. Pro zajímavost přikládám fotografii popisu těchto míst na lidském těle i s japonskými názvy.

Citlivých míst na lidském těle je opravdu mnoho. Každý, kdo cvičí sebeobranu, bojové sporty nebo bojová umění, by měl mít nějaké povědomí o těchto místech, aby se dokázal správně a efektivně bránit, vyhrát zápas, případně lépe porozuměl lidskému tělu.