Součástí sebeobrany je nutná znalost prevence a bezpečného chování. To znamená, jednoduše řečeno, předcházení konfliktům. Není vždy nutné vše řešit fyzicky, což občas málokdo chápe. V sebeobraně je normální utéct, schovat se, komunikovat s agresorem atp. Fyzické řešení bývá až to poslední. Není cílem konflikty vyvolávat nebo do nich vstupovat, ale vyhýbat se jim za všech možných okolností a chránit zdraví své a bližních. Patří sem samozřejmě koncepty od SAMICS, krav maga, musado, S.P.E.A.R., Blitz Defence aj.

Bojová umění jsou takové bojové systémy či styly, které mají vlastní, často dlouhou, historii a tradici. Mohou být staré stovky až tisíce let. Tradice je zde realizována metodami cvičení, které jsou většinou bez vývoje, organizací tréninků a pevně stanovenou hierarchií cvičenců, tedy rozdělení dle technické vyspělosti. Velký význam zde hraje vztah učitel a žák.

Součástí bojových umění mohou být i různé rituály, uctívání předků a značná spojitost s náboženskými a duchovními vlivy z místa vzniku. Systém bojových umění nemusí (ale může, záleží na stylu) být zcela účinný proti dnešním útokům a napadením. Studium bojových umění vede k hlubokému duševnímu, psychickému a fyzickému rozvoji. Můžeme sem zařadit kung-fu, nin-jutsu, ken-jutsu, shaolin kung-fu, aikido atp.

Bojové sporty jsou bojové systémy, které mají jasně stanovená pravidla a cíle. Bojovníci mezi sebou porovnávají své dovednosti a výkony v jasně vymezeném prostředí a za jasně stanovených podmínek. Vycházejí občas z modernizace bojových umění, čímž je možné zajistit funkčnost i praktičnost v moderní době. Bojové sporty používají pro své účely ochranné pomůcky. „Nevýhodou“ bojových sportů bývá použití pravidel, které ale ve velké míře slouží k tomu, aby se dotyční sportovci zbytečně nezranili a zajistilo se jejich zdraví. Patří sem například typicky box, kickbox, thajský box, MMA, valetudo, BJJ aj.