Teorií je myšlena prevence, tedy jak se chovat, aby nedošlo k nějakému ohrožení dítěte, znalost telefonních čísel a obecné znalosti. Můžeme sem zařadit oslovení od dospělého, únos, vyhrožování od vrstevníka ublížením, co dělat, když dospělý agresor láká děti na různé podněty (údajně domluvený odvoz s rodiči, sladkosti, hračky, pohladit roztomilé zvíře aj.), když leží dospělá osoba na zemi a nehýbe se, při ztrátě rodičům v obchodním centru, na náměstí, v lese, dále pokud jsou samy doma a začne hořet, znalosti telefonních čísel na rodiče, záchranné složky a spoustu dalších znalostí, které by děti měly znát.

Praktická výuka se pak týká situací, kdy preventivní chování selže a děti jsou nuceny se fyzicky bránit. Sem řadíme například obrany proti úderům a kopům, obrany při různém držení za ruce, kolem těla, škrcení, obranu na zemi aj. A tyto obrany je navíc nutné vyučovat dle toho, jak staré děti se je učí a také, jestli se učí bránit vůči vrstevníkovi a nebo dospělému, což je velice odlišné.

Pokud to tedy shrneme, tak sebeobrana pro děti pomáhá dětem zvládat konfliktní situace mezi svými vrstevníky, ale i s dospělým agresorem. Děti jsou v kurzu vedené zábavnou a hravou formou, tedy mají spoustu prostoru na to se pořádně „vyřádit“. Na druhou stranu se děti učí zvládat stres a emoce, zlepšují si koncentraci a taktéž komunikaci s druhými. Nejdůležitější u dětí je však prevence a znalost všeobecné bezpečnosti, tedy předcházení konfliktům a řešení situací, které dětem mohou nastat.